
Foto: Kirsten Dehlholm, Operation Orfeo
DEBATY INTERSEKCE – Expandující scénografie
Během minulého roku jsem se snažila aktivně zapojit divadelní a výtvarné umělce, kurátory PQ a širší veřejnost do koncepčního think-tanku, který se podílel na přípravě PQ 2011, prvního Pražského Quadriennale, které se koná pod novým názvem Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru. Jedním z výsledků symposií, která se konala v loňském roce, je publikace Expandující scénografie, o autorství prostoru, která vychází z přednášek a prezentací jednotlivých umělců v Rize, Bělehradu a Évoře. Zaměřuje se na otázky scénografie uměleckého a veřejného prostoru a rozebírá témata autorství, kurátorských praktik a proměnlivého charakteru diváckého pohledu. Tato publikace bude mít křest na PQ 2011.
Ačkoliv je kniha psaná neosobní gramatickou formou, vychází z předpokladu, jak napovídá sám název, že prostor JE autorský. Scénografie je v publikaci pojímána jako transdiciplinární způsob zpracování performativních prostorů, a z toho důvodu nemůže být omezována na jeden jediný žánr – například divadelní výpravu – nebo jediného autora. Proměnlivé formování scénických prostorů, v nichž se střetává divadlo, výstavy, instalace, média a architektura, umožňuje vytvářet inspirativní prostor otevřený nejrůznějším možnostem. Původní eseje a teoretické analýzy této publikace zkoumá současnou scénografickou praxi jako rozšířené pole přítomnosti. Jejich hlavním cílem je zakotvit performační umění v pozici výjimečného a nebojácně kritického hlasu.
Vedle těchto důležitých a obohacujících diskusí vedených umělci a akademiky budou v rámci Intersekce uspořádány čtyři panely, které se zaměří na technologické, společenské a politické aspekty současného scénického prostoru a zároveň na posílení performativního ve všech oblastech prostorové tvorby.
Thea Brejzek, PQ11, kurátorka pro teorii
Kirsten Dehlholm, Hotel Pro Forma
Dánské uskupení Hotel Pro Forma pod uměleckým vedením Kirsten Dehlholm používá technologie a nová média inovativním a vysoce tvořivým způsobem, a proto zaujímá přední místo nezávislé hudebně divadelní tvorby už více než dvě desetiletí. Kirsten Dehlholm (DK), umělecká ředitelka souboru Hotel Pro Forma, vytváří interdisciplinární práce, v nichž rozrušuje hranice mezi divadlem, operou, výtvarným uměním a koncertními vystoupeními. www.hotelproforma.dk
Na hranici důvěry a rizika – Prostory pro spoluúčast
Scénická akce je založená na vzájemné důvěře diváka i herce a zároveň pro ně představuje riziko. Tato panelová diskuse představí umělecké projekty překračující žánr instalace a divadla a zaměří se na otázku spoluúčasti jakožto jednoho z nejdůležitějších scénografických gest, které rozhoduje buď o zapojení, nebo vyloučení účastníků performance.
Ulla von Brandenburg (DE) pracuje s různými médii – kresbou, videem, filmem, prostorovou instalací a performancí. Její tvorba byla představena na Benátském Biennale, v Tate Britain a dále na bienále v Jeruzalémě, Praze, Bukurešti a Sydney.
Markus Schinwald (AT) je výtvarný umělec, jehož práce byly vystaveny například v londýnské Tate Modern, Witte de With v Rotterdamu, Kunsthalle Wien a v rámci Berlin Biennial 2006.
Romeo Castellucci (IT) je spoluzakladatel souboru Socìetas Raffaello Sanzio, spisovatel a režisér. Pracuje se scénou, kostýmy a světly, při čemž vychází z jednotícího principu dramatické kompozice, který též určuje grafickou podobu publikací a programů souboru.
Jak udělat něco s prostorem – slovy?
Jak naznačuje parafráze slavné věty J. L. Austina „Jak udělat něco slovy“, bude se tento panel zabývat tím, jak současné praktiky site-specific projektů a choreografií přispívají k porozumění prostoru jakožto dynamické sítě materiálních atributů a nehmotné atmosféry, čímž nabízejí jinou realitu.
Rolf Abderhalden (CH) je multižánrový umělec. Založil a řídil obor interdisciplinární divadlo a živé umění naUniversidad Nacional de Colombia, založil a podílel se na řízení divadelního souboru MAPA TEATRO v Bogotě.
Franco La Cecla (IT) je antropolog a architekt. Přednášel antropologii na mnoha evropských univerzitách a pracoval jako odborný poradce pro architektonické společnosti Renzo Piano Building Workshop a Barcelona Regional. Zaměřuje se hlavně na rozvržení prostoru mezi lokálními a globalizovanými oblastmi.
Juan Carlos Garcia (SP) je ředitelem taneční společnosti Lanònima Imperial. Dále spolupracoval například s Ballet de Zaragoza, Berlin Komische Oper, Maggio danza Fiorentino, Deutches Oper, Dresdner Miskfestspiele a Gulbenkian Ballet. www.lanonima.com
Konstrukce společnosti prostřednictvím spektáklu
Střední třída se rozpadá, pracovní trh ovládá nejistota, rodí se „společnost přebytečných lidí“ (Bourriaud) – jak se umělcům a dramaturgům daří reflektovat, zobrazovat a inscenovat současné modely lidské existence?
Claudia Bosse (D/A) je umělecká ředitelka souboru theatercombinat. Vytváří prostorové choreografie, zabývá se hybridními formami performance v otevřených prostorech, sborovou choreografií, divadelními projekty, do nichž zapojuje různé společenské skupiny, intervencemi ve veřejném prostoru a teoretickým diskursem. www.theatercombinat.com
Guy Coolen (BE) je generálním a uměleckým ředitelem Muziektheater Transparant, divadelní společnosti, která vytváří inovativní projekty na poli opery a hudebního divadla. Založil také Institute for Living Voice. www.transparant.be
David Tushingham (UK) je spisovatel, dramaturg a kurátor. Z jeho popudu vznikla a byla vystavena řada děl na mezinárodních festivalech, například v rámci interdisciplinárního divadelního programu Linz09 Evropské město kultury. Je autorem řady publikací, překladů, článků a dalších textů.
Současná doktorská studia scénografie
Tento tříhodinový blok se zaměří na výsledky současného postgraduálního studia scénografie v doktorských studijních programech. Bude se skládat z prezentací, které představí buď dokončené, či právě probíhající výzkumné projekty. Tak jak scénografie expanduje do oblastí prostorového uspořádání jako takového, expandují i teoretické debaty o scénografii. Prezentace doktorandů budou vycházet z individuálních zkušeností a prací, v nichž však zohledňují historickou i současnou analýzu jak zaběhnutých, tak zcela nových fenoménů performativity a prostorovosti.