• O projektu

Scénografie jako bojiště

Sodja Lotker, kurátorka Intersekce a umělecká ředitelka PQ

 

„Skříňka zůstávala zavřená,

myšlenky zcela odtržené.

Dokud nepřišlo další znamení

a nikdy to nebylo snadné.“ - Ulla von Brandenburg: Singspiel

 

Když jsme před třemi lety začínali s projektem Intersekce: Intimita a spektákl, kladli jsme si jako hlavní otázku: „Co je dnes scénografie?“. Téma jsme prozkoumali v cyklu teoretických a uměleckých sympózií, dílen a projektů. Vytvořili jsme profesionální síť, jejíž součástí jsou divadla, muzea, galerie a nezávislé organizace z celé Evropy. Hovořili jsme se stovkami umělců. Nejen scénografů, ale i výtvarných umělců, architektů, sociologů a geografů. V centru Prahy jsme vybudovali „vesnici“ sestávající ze třiceti galerií a divadel, tančili jsme tango, chodili jsme temnotou, oblékali se jako králíčci, plakali jsme, ztráceli se, oknem sledovali představení, spali jsme 14 dní v opuštěné továrně a zastavovali jsme v Praze provoz. Vypadá to složitě. A také je.

Scénografie je „místo“, které odmítá zaběhlý zvyk vyčleňovat věci, abychom je mohli definovat. Scénografie bez kontextu (představení) neexistuje. Scénografie je sama kontext, prostředí. Scénografie je křižovatka: místo setkávání, kolize, konfliktu, konverzace, dotyku. Projekt Intersekce (křižovatka) je dialog divadla a výtvarných umění, intimity a spektáklu, soukromého a veřejného, otevřeného a zavřeného, viditelného a neviditelného, společenského a osobního, herců a publika, akce a instalace, oddělení a spojení.

Teď po třech letech víme, že scénografie je příběh, který vyprávíme, architektura, kterou obýváme a ve které umíráme, ale také lidé, se kterými žijeme - tak, jak nám ukazuje dílo Ully von Brandenburg. Scénografie je cosi dvourozměrného, co nás omezuje a co musíme překonat, jako Dejan Kaludjerović. Scénografie je bojiště i ozdravovna - tak, jak ji představuje Harun Farocki: zároveň skutečná, umělá i virtuální. Scénografie je text, slova, která říkáme, zvuková krajina, která z nás vychází, jako v dílech divadelního souboru Elevator Repair Service. Scénografie je prázdný prostor naplněný pohybem a nehybností, jak ukazují Ana Borralho a João Galante či Hooman Sharifi. Scénografie odráží náš vnitřní prostor, jako práce Hanse Rosenströma. Ale ať už má scénografie podobu a úlohu jakoukoli, vždy odráží naše bytí a podává k němu komentář.

 

„Úkol: Být, kde jsem.

dokonce i v téhle vážné a absurdní

roli: Zůstávám místem,

kde tvorba tvoří sama sebe.“ - Tomas Transtromer: Úkol hlídače

 

 

 

 

 

 . 

PQ web