"Měl jsem herecký sen – hlediště bylo plné a já čekal na svůj výstup – nalíčený a v kostýmu – jen bez kalhot a bosý – čekal jsem v šálách na svůj výstup. Ten výstup jsem si nemohl vybavit. Ani slovo, pohyb, nic. Spoléhal jsem na to, že na scéně si na všechno vzpomenu, že to přijde samo. Když přišel můj výstup, já se objevil na scéně a pátral po nějakém vodítku, náznaku... po čemkoli, co by mi připomnělo, co mám dělat, nic. V očích kolegů jsem zpozoroval začínající nervozitu. Ze tmy před sebou jsem cítil stovky pohledů. Diváci byli úplně tiše. Já ostatně taky. Už jsem se nadechoval, že něco řeknu, spustím a pak se to začně samo dít... ale v tu chvíli jsem zapomněl všechna slova."
 
Bio: Egon L. Tobiáš  dosud napsal dvacet devět divadelních her, z nichž některé byly uvedeny v pražských divadlech (Vojcev – 1992, Cizinec – 1998, Mal D’or – 2000, Je suis – 2001, Je na čase, aby se TO změnilo – 2002, Solingen – 2004, Vyšetřování pokračuje – 2005, NoD Quijote – 2010), v brněnských divadlech (Bouře 2 – 2003, Smokie – 2003) a v Činoherním studiu Ústí nad Labem (Jaurés – 1998, Smokie – 2000). Další byly uvedeny jako scénická čtení (Slíbil jsem to Freddymu – 2002 a 2003, Bel air – 2002, Tree Lillies – 2003, Ze života racků – 2005, Mamedov – 2006) nebo jako scénické vtipy (Godot – 2002, Voheň básníků – 2003, To jste přišel pozdě – 2004, Ten kůň nelže – 2007, NEMOhl – 2008). V roce 1995 mu v Českém spisovateli vyšla kniha her Woyzef, v roce 2005 v nakladatelství Torst autorská kniha Volané číslo neexistuje. Podle nepublikované sbírky poezie Pneumotorax 21 bylo natočeno televizní pásmo Jak je sladké tvoje žvanění, ani ho není slyšet... – 1991. Publikoval v časopisech Svět a divadlo, Park, Labyrint, v Divadelních novinách, Literárních novinách, Tvaru a Salonu Práva. Jako scénograf spolupracoval s Operou Mozart, Dejvickým divadlem a s Divadlem Na zábradlí; jako grafk s nakladatelstvími Petrov, Argo, Pražská scéna, Divadelní ústav, Torst a Plot. Žije v Praze.

INTERSEKCE INFO    INTERSEKCE ANIMA
EN          CZ