„Zde je tedy předmět našeho poznání: je spekulativní a spekulární zároveň, proniká do hloubky a zároveň odráží povrch - a právě v  opětovném návratu k teoretické úvaze prostřednictvím zrcadlení, v návratu k intelektuální reflexi prostřednictvím imaginárního sebezachycení, spočívá magie tohoto boxu.“ Georges Didi-Huberman, Confronting Images, Pennsylvania State University Press, 2005, 138 

Uprostřed boxu je umístěn model: ostře nasvícený shluk malých zrcadel, která odrážejí miniaturní drátěnou figuru vedle jiné figury umístěné na druhém podstavci. Vizuální klam instalace znásobuje figury a zaměňuje obraz a skutečnost. Jednotlivé složky instalace jsou přitom jednoduché: světlo, tma, zrcadla a drátěné figury. Sestava je inspirována Zrcadlovým tancem (Mirror Dance) průkopnice moderního tance Loïe Fullerové, který poprvé představila v r. 1895, a dalšími optickými triky 19. století.

Tento společný projekt světelného designéra a historičky módy nastoluje řadu otázek ohledně vztahu originálu a jeho odrazu. Zároveň slouží jako “bedna” plná intelektuálních i optických hříček; teorie je zde pojímána jako podívaná, což vychází z významu řeckých slov theoria, pozorování, reflexe, či hloubání, a theorein, hloubat či reflektovat, pozorovat; odtud pak theoros, divák. Koncept je postaven na trojici základních pojmů: teorie – spekulace – model.
Tento box je teoretickým zamyšlením nad povahou modelu, založeným na bohaté etymologii tohoto slova, které může znamenat maketu v určitém měřítku, uměleckou předlohu, architektonický model, a na počátku 20. století rovněž model matematický, nebo módní figurínu či modelku. Drobné drátěné postavy vytvářejí model modelu, Théâtre de la Mode, které se stalo pojmem po celé Evropě v letech 1945 – 6. Jde tu o teoretizování modelu, či modelování teorie? Podobně jako v miniaturním zrcadlovém labyrintu naší instalace, odpovědi z každého nového úhlu pohledu nekonečně znásobují otázky. 
 

Bio: Caroline Evans přednáší dějiny a teorii módy na Central Saint Martins College of Art and Design (University of the Arts, Londýn). Její výzkum se zabývá módou 20. století a současnou módou. Věnuje se současné módní praxi a jejímu propojení s historií i teorií oboru. Hansjörg Schmidt je světelný designér a ředitel programu světelného designu na Rose Bruford College. Absolvoval bakalářský program Theatre Arts na Goldsmiths College, University of London, dále absolvoval magisterský program v oboru světlo a svícení na Bartlett School, UCL. Schmidtův odborný zájem se soustřeďuje na svícení, narativitu a projekty inscenované na míru danému místu (site specific); na sympoziích designu v Zurichu, Rize a Cardiffu přednesl odborné referáty věnované jeho pojetí osvětlení pro dva novátorské projekty performancí, Kursk a Under Glass. V současné době Hansjörg Schmidt připravuje instalaci založenou na jeho výzkumu pro přehlídku Camillo 2.0 Festival aan der Werf v Utrechtu, a pro PQ 2011. Výběr z jeho projektů světelného designu v Londýně: On Ageing and The Forest (soubor Fevered Sleep), Kursk (Young Vic), Under Glass and Red Ladies (soubor clod ensemble), Wedding Day at the Cro-Magnons (Soho Theatre).

www.hansjorgschmidt.com 

INTERSEKCE INFO    INTERSEKCE ANIMA
EN          CZ